Jak mít v dnešní společnosti zdravější děti

Jak můžeme docílit toho, abychom v dnešní moderní společnosti měli zdravější děti? Jaké podmínky jsou nezbytné pro zdraví našich potomků a jaká je v tomto ohledu naše vlastní role a zodpovědnost? Následující článek vychází z více než 40 leté homeopatické praxe Prof. George Vithoulkase, který po celém světě léčil obyvatele různých národností a ras. V případech, kdy pečlivě sledoval celou rodinu, mohl snadno popsat, jak se rodiče cítili v době početí dítěte, což je pro zdraví jejich potomka velmi důležité, i když se to tak na první pohled nemusí zdát. Klíčovou otázku zde totiž zůstává, proč se určité etnické skupiny, národnosti z tzv. třetího světa těší lepšímu mentálnímu zdraví, než ostatní národnosti západního světa, které žijí v lepších hygienických podmínkách a komfortnějším stylem života? Co je důvodem, že jejich děti jsou šťastnější navzdory chudobě, ve které žijí? Vědci, kteří se budou níže uvedenou hypotézou zabývat, ji pak mohou buď potvrdit nebo vyvrátit. Níže uvedený článek je částečným překladem dlouhého, ale skvělého článku s originálním názvem "How Can Healthier Children Be Born?" Autorem je jeden z nejslavnějších žijících homeopatů na světě, jež velmi úzce spolupracuje také s lékařskou komunitou. Tento Vithoulkasův výzkum byl také částí projevu k homeopatickým lékařům na Mezinárodní akademii homeopatie v květnu 1998.


Co ovlivňuje zdraví dítěte?

Zdraví dítěte v zásadě závisí na třech faktorech:

1. dědičné faktory
2. lékařská anamnéza rodičů, tzn. nemocí a léků, které měli v minulosti
3. mentálně-emocionální zdravotní stav rodičů v době početí dítěte.

V článku se budeme zabývat zejména třetím bodem a tím, jakou měrou se mentálně-emocionální zdraví rodičů podílí na zdraví potomka, který se jim narodí. Z medicíny známe pojem „teratogeneze“ (vznik a vývoj vrozené vady), kdy se takové dítě narodí v důsledku vystavení rodičů chemickým látkám a drogám. Chemické látky mohou být za tyto vady zodpovědné a děti se pak rodí s chybějícími nebo deformovanými částmi fyzického těla.

Dále je nám také známo, že když je člověk postižený celkově nebo jen částečně, tělo se obvykle snaží najít alternativní cesty, jak tuto limitaci vykompenzovat. Lidé, kteří přijdou o horní končetiny, jsou schopni vykonat nohama to, co jiní dělají rukama, a člověk, který přijde o zrak, vyvine zase zvýšený cit pro hmat a sluch, atd. Tyto jevy, kdy se tělo snaží dohnat ztrátu něčeho tím, že účinněji zastává funkce další, můžeme pozorovat sami na sobě. A otázkou tedy je, co se stane s člověkem, který ztratí některé funkce ne na fyzické rovině, ale na rovině emoční a mentální? Homeopatie totiž člověka nevnímá pouze jako fyzickou rovinu, ale také jako emoční (naše pocity) a mentální (myšlenky).

Stav dnešní společnosti

Všichni, kdo se věnujeme homeopatii, jsme si vědomi skutečnosti, že narozdíl od fyzických orgánů naše tělo vlastní také "funkce" nebo orgány související s našimi emocionálními a mentálními rovinami. Je možné mít teratogeneze (vrozené vady) na mentální nebo emocionální úrovni? Je možné porodit dítě, které až vyroste, bude součástí korupce, násilí nebo dokonce smrti? A proč? Lze takovému výsledku zabránit?

V naší západní společnosti máme možnost pozorovat hrůzostrašné situace, kdy například deset let staré dítě zastřelí své spolužáky. Ačkoliv se tyto druhy trestných činů objevují jen u velmi extrémních psychických poruch, trápí miliony lidí západního světa. Máme sadisty, masochisty, sexuálně perverzní jedince, jedince, kteří se staví nenávistně k ostatním lidem, žijí v depresi po celý život, mají pocit, že si nic nezaslouží a neustále žijí s pocitem, že se jim něco špatného stane a vyjadřují své pocity pouze násilím. Tito jedinci postrádají určité duševní a emoční funkce. Když budeme analyzovat duši násilníka, který zavraždí a pohřbí svou oběť, vidíme, že se nakonec přizná, že se snažil stimulovat určité emoce, aby nalezl uspokojení. Jsou takoví lidé za své činy zodpovědní? Jak často k takovým násilným činům přispívá stát, společnost nebo rodina? Na druhou stranu máme děti, které jsou velmi mentálně vyspělé, zatímco emočně jsou velmi nevyzrálé. Například vidíme 15 nebo 16 let staré chlapce, kteří jsou nejlepšími studenty ve třídě, jsou velmi inteligentní a schopní navštěvovat kurzy vhodné až pro starší studenty. Nicméně, když je zkoumáme blíž, aby bylo vidět, jak fungují v ostatních oblastech života, uvědomíme si, že jsou zcela citově nevyzrálí. Je to jako kdyby všechny tyto emoční orgány, které jsou nezbytné pro komunikaci s rodinou, přáteli nebo společností neexistovaly, a proto nejsou schopni navazovat láskyplný vztah.

Často také vidíme případy, kdy lidé pracují na nějakém projektu, zcela se mu oddají a ignorují osobní vztahy. Mají mimořádně vyvinutou část intelektu, který nahradí jistou emoční slabost, a svůj handicap se snaží vyvážit úspěchy a objevy, díky kterým se cítí být důležití. Toto pozorujeme především u ambiciózních jedinců s velmi vysokou intelektuální úrovní, kteří nemají zájem o nic jiného, než o svůj vědní obor. Občas mohou mít sex, ale dělají ho jen mechanicky. Když jdou do společnosti, aby se pobavili, musí se opít nebo brát drogy, protože se bez nich nedokáží bavit.

Setkáváme se také s politiky, kteří se na první pohled jeví inteligentně, ale jsou schopni např. nařídit bombardování neozbrojených obyvatel a zabít tak statisíce nevinných lidí, jen aby dokázali sami sobě, že jejich politika je správná. Je takový člověk zdravý? Je mentálně vyrovnaný nebo je to spíše zrůda? Kolik z nás je toho schopných? Byl Hitler s jeho nenávistí zdravý? Byl Stalin, který byl schopen vyhladit miliony „podezřelých“ vlastenců emočně v pořádku? Co se stalo se společností, ve které žijeme, a kde jsou tito politici na vrcholu a zároveň vykazují takové emocionální nedostatky? Měli by tito jedinci být emočně a mentálně diagnostikováni jako teratogenní případy? A jaké faktory přispívají k takovému druhu teratogeneze? Snadno si můžeme představit, co se stane, když takoví lidé z vysoce postavených míst včetně vědců spojí své síly. Děti počaté z čisté lásky se takových plánů nikdy neujmou bez ohledu na sliby nebo odměny, které z nich plynou. Nedostatek některých funkcí na mentálně-emoční úrovni může být nebezpečný nejen pro ně samotné, ale také pro společnost. Takový člověk nemusí cítit náklonnost a sympatie, ale bude dělat věci, které budou jiní obdivovat a umožní mu cítit lásku a obdiv i přesto, že on sám žádnou lásku necítí. Tento nedostatek je tak nebezpečný kvůli tomu, že organismus je schopen nahradit chybějící části jinými emocemi a mentálními schopnostmi, aby bylo dosaženo rovnováhy.

Vezměme si příklad mladé ženy, která uvěří tomu, že je ošklivá. Aby vyrovnala tento nedostatek kvůli kritice okolí, rozvíjí svůj intelekt a stane se velmi dobrou ve škole, takže ji spolužáci začnou obdivovat. Tímto způsobem dívka dosáhne rovnováhy a normálně dokončí školu a je přijata na univerzitu, studuje biologii, všechen čas tráví studiem, školu dokončí a nakonec se biologii sama věnuje. Už ve věku 27 let je univerzitní profesorkou. Ve věku 28,30,32 nebo 36 ale zatím neví, co to znamená láska. To znamená, že ta část organismu, která je zodpovědná za tyto emoce, nebyla používaná nebo byla zcela potlačena. Taková žena bude pravděpodobně náchylnější k nepřirozenému chování a bude vyprovokovávat abnormální situace tak, aby stimulovala pocity lásky nebo sexuality. Je si vědoma této situace a klade si otázky: „Jaké to je být zamilovaná?“ Proč se nemůžu zamilovat“, a tak dále. Ignorujeme zákony přírody, proto se tyto emoční a mentální nedostatky objevují.

Zodpovědnost rodičů při početí

George Vithoulkas věří, že jeho hypotézy bude již brzy možné ověřit v laboratořích respektovaných vědců. Spermie a vajíčko nejsou oddělené od celkového stavu jedince a obsahují strukturální kód ze všech úrovní: fyzické, emoční i mentální. Obsahují tedy i otisk psychického stavu dvou lidí, kteří se v době početí spojí. Nejvyšší ideál zdraví dítěte se však naplní v případě, že spolu budou v době milování v souladu a harmonii. Čím větší jsou mezi nimi rozdíly a neshody, tím více bude jejich vzájemné propojení narušené, a je možné přivést k životu dítě s rozpolcenou osobností, něco jako určitý druh schizofrenie.

Ideální situace nastane, když spolu počnou dítě dva lidé, kteří se skutečně milují. Tak, jako v dokonalé kružnici jedna splyne s druhou, aby vytvořili kruh zcela nový. V ideálním případě máme vajíčko a spermii ve stavu celkové rovnováhy a uvolnění na všech úrovních. Máme perfektní propojení dvou jedinců, kteří mají pocit, že se vzájemně doplňují a jsou spolu spokojeni. Konečný výsledek tohoto spojení je dítě, které bude mít nejlepší vlastnosti obou rodičů a jejich život bude plný lásky. Samozřejmě, že vše je relativní a ovlivněno také dvěma dalšími faktory: dědičností a lékařskou anamnézou rodičů. Problém nastává, když se narodí dítě, které si s sebou nese zkušenosti potlačených emocí obou rodičů nebo silného emocionálního konfliktu (např. znásilnění v době početí). Takové děti nestále cítí, jakoby jim něco chybělo a nebudou se nikdy cítit úplné. Další situace je, když se narodí dítě agresivním rodičům. Tyto děti se pak snaží vynutit svou přítomnost pouze násilím a extrémním jednáním, protože jednoduše sami neumí cítit lásku a soucit. Jejich potřeba přijímání lásky je vede do opačných činů, než k těm, které jsou pro lásku nutné. Mezi těmito extrémními podmínkami máme samozřejmě nesčetné modifikace a fáze.

Děti počaté z lásky

Aby bylo dosaženo co nejlepšího předpokladu zdraví dítěte, je potřeba dosáhnout stavu, kdy se ega obou budoucích rodičů sníží na co nejmenší možná a partneři si vzájemně umožní, aby spolu byli během pohlavního styku jedním člověkem nejen na fyzické úrovni, ale i na úrovni emocí. Jde o dosažení stavu, kdy je pociťováno naprosté štěstí a spokojenost a dítě si tak může nést to nejlepší z obou rodičů ze všech úrovní. To je cesta, kterou nás příroda směřuje k tomu, abychom plodili zdravé děti a lidstvo může jít cestou regenerace. My na západě jsme si ale vybrali opačný směr: cestu degenerace.

Děti počaté z lásky nemají své místo na vedoucích pozicích velkých společností, nejsou hlavou armády nebo vůdci státu. Dnešní sociální podmínky je jednou zničí. Kdyby tomu tak bylo, padalo by více „zdravých“ a vhodnějších rozhodnutí, než jaká jsou přijata dnes. Jsou více vyrovnané, spokojené a šťastné. Jejich kontakt s ostatními je snadný, bez komplexů, jejich perverze jsou minimální. Většina z nich se zamiluje snadno a ve správný čas. V naší společnosti, kde se většina lidí snaží najít snadné a rychlé sexuální uspokojení, se tyto potřeby nerealizují snadno. Problémem také zůstává, že lidé navazují sexuální vztahy velmi brzy v době, kdy na to ještě nejsou připraveni a v budoucnosti pro ně sex ztratí veškeré kouzlo. Životní styl většiny lidí západní společnosti vede k sobectví a je pak téměř nemožné, aby docházelo k přirozenému sexuálnímu naplnění.

Homeopatie zde hraje podstatnou roli

Velmi často dochází k situaci, kdy žena prodělá několik potratů, a když se vdá a chce mít dítě, nastanou problémy s otěhotněním. Alfou a omegou jejího života se pak stává otázka, zda je těhotná nebo ne. V případech takových pocitů úzkosti, finančních problémů a nesouladu partnerů je pak otěhotnění téměř nemožné. Když je v takové situaci předepsán správný homeopatický lék, rodiče pak často říkají: „Už jsem se uklidnila.“ „Stojím pevně na nohou.“ „Našla jsem sama sebe.“ „Teď se cítím být zdravá.“ Takový klidný stav pak umožňuje přirozené početí a to je také důvod, proč má homeopatie v těchto případech takovou úspěšnost a může významně pomoci v případech neplodnosti bez dalších zákroků.

Kvůli tomu, že v dnešní době jsou ve společnosti často potlačovány naše přirozené emoce a jsou obětovány ve prospěch ziskuchtivosti, objevuje se v praxi homeopatů také tzv. manželský syndrom, který se objevuje u žen, které jsou s mužem pouze kvůli materiálnímu zabezpečení, ale není mezi nimi žádná láska ani sexuální vztah. Takové ženy na homeopatickou léčbu reagují velmi specifickým způsobem a jsou velmi často neléčitelné, dokud situaci sami nevyřeší. Zmíněná situace se stává tzv. kauzálním blokem v léčbě, který je nejdříve potřeba odstranit stejně tak, jako když si někdo píchne do nohy hřebík a musí jej nejdříve vyndat, aby bylo možné efektivně léčit bolest.

I přesto, že v naší západní společnosti je velmi obtížné tyto teorie vnímat, na základě pozorování pravdou zůstává, že homeopatie, která má schopnost rovnováhu jednotlivce obnovit, bude v tomto směru v budoucnosti hrát velmi důležitou roli. Nejzdravější děti se rodí rodičům, kteří jsou šťastní a spokojení i přesto, že jsou potomky těch, kteří nemají peníze ani na nákup základních věcí a neužívají si ani luxusu, vyspělých technologií a nežijí v komfortu. Abychom zajistili našim dětem co nejlepší zdraví, je potřeba:

  • věnovat náležitou pozornost našemu emocionálnímu a mentálnímu stavu v době početí
  • ve školách by měly být přednášky, které se budou zabývat tím, že uspěchání sexuálního života v nízkém věku má za následek to, že máme v budoucnosti problémy se zamilovat
  • snažit se dosáhnout co nejlepšího emocionálního stavu, abychom plozením zdravých potomků přispívali k lepší společnosti, která nebude dále degenerovat, ale naopak se regenerovat
  • podporovat své děti v jejich individuálním rozvoji
  • najít toho pravého a nepodléhat jen nahodilým sexuálním dobrodružstvím. Může se pak stát, že když toho pravého potkáme, nebudeme schopni ho rozpoznat.
Tip na knihu závěrem
Pokud někoho z vás blíže zajímá pohled na naše zdraví, který nezahrnuje pouze jeho hodnocení z pohledu toho, kolika let se dožíváme nebo jakou máme proočkovanost, velmi ráda doporučím tuto báječnou knihu. Napsal jí stejný autor jako výše uvedený článek - Prof George Vithoulkas a nese název A New Model of Health and Disease (Nový pohled na zdraví a nemoc). Je na trhu bohužel zatím pouze v anglickém jazyce, ale je psaná jednoduchou a snadno pochopitelnou angličtinou. Dozvíte se v ní, jaké je vysvětlení toho, proč zdraví západní společnosti neustále upadá navzdory tomu, že je zdravotnická péče dostupná téměř všem, proč čelíme neustálému nárůstu chronických onemocnění, které neumíme veřejně prosazovanými metodami vyléčit, ale pouze potlačovat a najdete zde také statistiky, které ukazují, že v rozvojových zemích jsou na tom psychicky mnohem lépe, než my ve vyspělé společnosti i přesto, že se nám dostává mnohem většího materiálního zabezpečení, než obyvatelům zemí rozvojových. Báječná kniha, která rozšíří obzory a ukáže pohled na hodnocení našeho zdraví i léčbu i z jiné perspektivy, než jsme většinou zvyklí!
autor: Hana Poukarová