ORGANIZOVANÁ MEDICÍNA BROJÍ PROTI HOMEOPATII

Přijetí homeopatie však zdaleka nebylo všeobecné. Navzdory nezpochybnitelnému úspěchu homeopatie, nejen u akutních epidemických chorob, jako je tyfus a cholera, nýbrž také u chronických nemocí lékařská komunita jako celek homeopatii Nepřijala.

Pro toto odmítnutí byly různé důvody. Jedním z nich byl sám Hahnemann. Postupem času, jak kultivoval tuto novou léčebnou vědu, viděl jasněji než kdy jindy strašlivé dopady alopatické medicíny na zdraví. Stal se vysloveným kritikem alopatie, který nesmlouvavě odhaloval její barbarské a iracionální metody. Lékaři „staré školy“ se cítili těmito útoky ohroženi a snažili se společně homeopatii zakázat, aby uhájili svou pozici. V prvních letech byl každý lékař praktikující homeopatii konvertitou od alopatie a lékaři byli nuceni se v této otázce postavit na jednu, nebo druhou stranu. Mnoho alopatických lékařů mělo pocit, že homeopatie je zkrátka příliš odlišná. Především bylo náročnější ji praktikovat. Pro danou diagnózu neexistovalo pouze jedno jediné léčení a každý pacient se musel studovat zvlášť. Aby se lékař mohl věnovat této praxi, musel se znovu vzdělat ve zcela novém systému (a to platí dodnes). Lékaři byli zvyklí vnucovat lidem násilím systém, ve kterém se podávaly ohromné dávky jedů, a homeopatické dávky oproti tomu vypadaly jako příliš male. Bylo pro ně nemyslitelné, že tyto netoxické nekonečně malé dávky jsou s to vyvolat reakci.

HOMEOPATIE PŘEKRAČUJE ATLANTSKÝ OCEÁN

Navzdory protivenstvím postupovala homeopatie kupředu. V době Hahnemannovy smrti v roce 1843 byla homeopatie dobře známa v celé Evropě i Americe. Otestováno bylo přibližně sto léků a byla stanovena jejich terapeutická účinnost.

Homeopatie se do Ameriky dostala ve 20. letech 19. století. Zde se stejně jako v Evropě stala otázkou, která rozdělovala lékařskou komunitu. Emoce byly často zjitřené a lékařská společnost se někdy změnila v ukřičený zápas mezi antagonistickými tábory.

V roce 1844 založili homeopaté první národní lékařskou asociaci, Americký institut pro homeopatii (AIH, Američan Institute of Homeopathy). Tato asociace existuje až do současnosti a zastupuje doktory medicíny, kteří praktikují homeopatii.

Alopaté se však nechtěli nechat porazit. V roce 1846 se sešli, aby založili Americkou lékařskou asociaci (AMA, Američan Medical Association). Dopisy mezi zakládajícími členy AMA ukazují, že jedním z hlavním účelů vytvoření AMA bylo bránit v Šíření a praktikování osteopatie (léčebného systému, při kterém se používalo manipulace klouby a dalšími tkáněmi).

Tento svárlivý vztah trval po celý zbytek 19. století. Homeopatie se šířila i nadále a zakládaly se homeopatické lékařské školy. Navzdory často zoufalým a neprofesionálním pokusům AMA zdiskreditovat homeopatii byl na přelomu století každý čtvrtý lékař v Americe homeopat.

Existovaly homeopatické nemocnice, homeopatické lékařské školy, homeopatické lékařské časopisy, homeopatické společnosti, továrny na výrobu homeopatických léků a homeopatické lékárny. Pozorný návštěvník dobových muzeí uvidí, že lékařské kufříky v 19. století často obsahovaly homeopatické léky.

Homeopatie byla mimořádně oblíbená, zvláště u inteligence a aristokracie. Až dodnes je osobním lékařem anglické královny homeopat. Homeopatie se s Brity dostala do Indie, kde zapustila hluboké kořeny. Nejstarší bez přerušení fungující lékařská vysoká škola v Asii je homeopatická lékařská škola v Kalkatě. Ještě dnes se na ní vyučuje homeopatie.

DVACÁTÉ STOLETÍ

S příchodem 20. století došlo k prudké změně v hybné síle homeopatie, zvláště v Americe. Neexistoval žádný důvod pro to, aby začala ustupovat, ani se nestalo, že by homeopate zničehonic přestali úspěšně léčit. Změněné společenské, politické, vědecké a hospodářské trendy se však spikly tak, že z homeopatie se stala během jediné generace téměř zapomenutá epizoda v historii americké medicíny.

Jedním z těchto trendů byla aplikace vědeckých objevů v alopatickém lékařství. Diagnostika nemocí se zlepšila a alopatické způsoby léčení začaly být ve svém přístupu racionálnější. Antibiotika vyléčila mnoho nemocí, které se do té doby léčily jen stěží. Nové lékařské a chirurgické techniky upoutaly představivost společnosti okouzlené vědou a vědeckým pokrokem.

Flexnerova zpráva z roku 1910 měla za následek zpřísnění pravidel vztahujících se na výuku a normy na lékařských školách. Homeopatické lékařské školy musely čelit povinnosti přijmout alopatickou výuku a farmaceutické laboratoře, jinak jim hrozila ztráta akreditace a dotací. Během Času se přestaly zbylé homeopatické předměty navštěvovat. Dnešní průměrný absolvent Hahnemannovy lékařské vysoké školy ve Filadelfii neví nic ani o homeopatické teorii a praxi, ale ani o historii své Školy.

Tím že se homeopatie stala zanikající profesi, měla počátkem 20. století jen malou přitažlivost pro mládež. Toto zaměstnání si vybíralo stále méně lidí a existující avantgarda postupně stárla a umírala.

PŘEŽITÍ DO 60. LET 20. STOLETÍ

V 60. letech zbyla ve Spojených státech v podstatě jen hrstka kompetentních homeopatických lékařů. Už neexistovaly žádné homeopatické školy ani homeopatické nemocnice, jen několik homeopatických lékáren. Americký institut pro homeopatii sice přežil, ale ti, kdo si přáli studovat homeopatii, museli jít do učení k již vystudovanému homeopatickému lékaři nebo jet studovat do zámoří. Národní vysoká škola naturopatického lékařství byla pravděpodobně jedinou profesní institucí v zemi, kde se vyučovala homeopatie jako součást pravidelné výuky.

Ve zbytku světa to s homeopatií dopadlo lépe. Královská londýnská homeopatická nemocnice stále fungovala.

Homeopatie pokračovala i ve Francii a v Německu, ač s menším procentem lékařů-homeopatů. Homeopatie se však skutečně rozhojnila v Indii, kde nízké náklady na homeopatické léky a nespoléhání se na drahou techniku tuto praxi podpořilo.

HOMEOPATICKÝ REVIVAL

Od 70. let 20. století povědomí a zájem o homeopatii trvale rostl. Pacienti frustrovaní omezeností konvenční medicíny, jejími vedlejšími účinky a vysokou cenou začínají aktivně vyhledávat alternativy orientované na zdraví.

Logickou volbou zde představuje homeopatie. Lze ji použít u pacientů v akutním i chronickém stavu, má málo, pokud vůbec nějaké vedlejší účinky a je levná.

Homeopaté v Americe byli v minulosti téměř vždy doktoři medicíny. Dnes tvoří doktoři medicíny praktikující homeopatii pouze menšinu homeopatů. Mnoho praktikujících má licenci jako naturopaté, chiropraktici, ošetřovatelé, asistenti lékařů a akupunkruristé. Roste též počet profesionálních homeopatů, osob, které vedle svého homeopatického vzdělání nemají formální lékařské vzdělání ani licenci. Někteří z nejrenomovanějších světových homeopatů dnes spadají právě do této kategorie.

(převzato z knihy Homeopatie – překonáváme medicínu ploché země, Timothy R. Dooley)

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

• O HOMEOPATII

• MOŽNOSTI HOMEOPATIE

• SAMUEL HAHNEMANN – zakladatel homeopatie

• VÝROKY SLAVNÝCH

SAMUEL HAHNEMANN (1755-1843)

Samuel Hahnemann se narodil ve městě Meissen v Sasku (dnešní Německo) 10. dubna 1755 – v období obrovských změn a politického vření. Za jeho života Evropu rozbouřila Sedmiletá válka. Francouzská revoluce a Napoleonské války. Průmyslová revoluce přinesla změny sociální struktury, velký’ rozvoj výroby a tudíž i pokrok ve vědě. Hahnemann se narodil o rok dříve než Mozart a jeho současníky byli i spisovatelé Goethe a Schiller.
V této epoše došlo k revolučním změnám i v myšleni. V osmnáctém století se v Německu zrodilo politické, duchovní a intelektuální hnutí nyní označované jako osvícenství. Svoboda myšlení a názoru, kterou toto hnutí vyzdvihovalo, měla svůj význam pro vznik a rozvoj homeopatie.
Hahnemann se narodil jako třetí z pěti dětí v chudé, ale poctivé protestantské rodině. Zpočátku ho učili rodiče. Jeho otec, hluboce věřící muž s velmi ušlechtilými zásadami, mu vštěpoval, aby se nikdy neučil či neposlouchal pasivně, ale aby se na všechno vyptával. Traduje se, že otec vždy před odchodem do práce zamkl malého Samuela v jeho pokoji a zadal mu nějaký’ „problém“, který si měl promyslet. Když se vrátil z práce, pustil chlapce ven pouze tehdy, když znal správnou odpověď. Mladý Samuel bral patrně učeni velmi vážně, nepochybně měl nezkrotný hlad po vědomostech a byl prý velice nadaný. Z přemíry učení a kvůli ekonomické situaci své rodiny však často churavěl. Učitelé ve škole poznali, že je mimořádně inteligentní. a odpustili mu obvyklé poplatky. Nejnadanější byl na jazyky, matematiku, geometrii a botaniku.
Studoval medicínu a chemii na univerzitě v Lipsku, na studia si vydělával vyučováním a překlady. Roku 1791 studia dokončil a poté asi devět let působil jako lékař. Během té doby se oženil. Postupně byl však čím dál víc rozčarován bolestivými a neúčinnými léčebnými metodami té doby (pouštěni žilou, používáni silných projímadel, jedovaté léky s velmi silnými vedlejšími účinky) a nakonec dospěl k odvážnému rozhodnutí – zanechal lékařské praxe a začal se věnovat studiu, výzkumu, psaní a překládání:
Nemohu počítat s tím, že bych vydělal větší obnos peněz.., Svědomí mi nedovolí. abych nemoci záměrně protahoval nebo se snažil, aby vypadaly závažnější, než ve skutečnosti jsou… Bylo pro mne utrpením, když jsem byl nucen při léčení nemocných vždy tápat v temnotách a podle takových či onakých hypotéz o nemocech jsem předepisoval léky, které za své místo v Materii medice vděčily jen náhodnému rozhodnutí… Brzy poté, co jsem se oženil, jsem skončil s lékařskou praxi, protože jsem už déle nedokázat snášet pomyšlení, že mohu někomu ublížit. Od tě doby jsem se začal věnoval výhradně chemii a literárním činnostem.
V důsledku tohoto rozhodnuti Žila jeho rodina dlouhá léta ve veliké chudobě. Hahnemann, jeho žena a děti, kterých neustále přibývalo, bydleli někdy jen v jedné místnosti a k obživě měli jen o málo víc než chléb a čistý vzduch.

ORGANON A JINÁ DÍLA

Hahnemann během svého života nashromáždil a zaznamenal obrovské množství informací. Udělal proving asi sta léků. napsal více než sedmdesát původních děl a z angličtiny, francouzštiny, italštiny a latiny přeložil asi dvacet čtyři textů pojednávajících o řadě různých témat. Také si dopisoval s jinými homeopaty, se svými kolegy a přáteli po celém světě – a kromě toho všeho ještě léčil spoustu pacientů.
V roce 1810 Hahnemann poprvé vydal Organon racionální léčby (později Oraganon léčebného umění) a postupně vyšlo ještě pět dalších upravených a rozšířených vydání, V tomto díle Hahnemann jasně vysvětlil podstatu homeopatické filozofie. Když bylo Lipsko napadeno Napoleonským tažením, při němž zahynulo asi osmdesát tisíc lidí. Hahnemann velice úspěšně léčil raněné a také oběti velké epidemie tyfu, která vypukla po obležení, a stal se ještě proslulejším.
Hahnemann přednášel na univerzitě v Lipsku a svými teoretickými přednáškami, které se Často rozvinuly v bouřlivou kritiku léčebných praktik lékařů a lékárníků. si vysloužil přezdívku „zuřící hurikán“. Někteří praktikující lékaři se však odhodlali postavit proti všeobecně uznávaným názorům, učili se u Hahncmanna a jeho učení šířili po světe. Na počátku dvacátých let již měl Hahnemann velice rozsáhlou klientelu.
V letech 1811 – 1821 Hahnemann vydal svou šestidílnou Materii medicu (Materia Medica Pura), v níž sepsal výsledky provingů, které do té doby provedl – popsal zde tisíce symptomů šedesáti šesti léků. Hahnemann vedl provingy s až úzkostlivou pečlivosti, ale je třeba mít na paměti, že se žádným způsobem nesnažil zamezit vlivu sugesce – proveři věděli, jaký lék zkoušejí. Léky podával ve slabých ředěních, nikoli však v potencované formě. Proveři nesměli jíst hodně solená a kořeněná jídla a pít kávu, čaj, víno a tvrdý alkohol, měli dovoleno jen trochu piva. Zakázánu měli také namáhavou práci či cvičeni, doporučovala se mírná tělesná aktivita.
V roce 1828 vyšlo Hahnemannovo další dílo Chronické nemoci o jejich homeopatická léčba (v konečné podobě se publikace rozrostla do pěti svazků). V tomto díle Hahnemann dopodrobna rozpracoval filozofii popsanou v Organonu a na základě zkušenosti s úspěšně odléčenými chronickými případy doplnil další léky. Rozebral používání vyšších potencí – do C 30 – a poprvé uveřejnil teorii „miasmat“, která vysvětluje případy, kdy se symptomy pacienta jasně shodují s obrazem léku, ale pacient na tento lék nereaguje. V anamnéze těchto lidí se častěji vyskytovaly některé nemoci. Hahnemann přišel na to, že existuje souvislost mezi náchylností k určitým onemocněním a dědičnou zdravotní zátěží. Vyvinul také metodu homeopatického léčení těchto bloků.

ÚSPĚCHY PŘI LÉČENÍ CHOLERY

V roce 1831 se ve střední Evropě rozšířila cholera. Hahnemann vydal přednášky o homeopatickém léčení této nemoci, doporučoval podávat v počátečním stadiu lék Camphor a v pozdějších stadiích Cuprum metallicum, Veratrum album, Bryonii albu a Rhus toxicodendron. Také zdůrazňoval, že je třeba pálit oblečení a povlečení, aby bylo „vše, co může být infikováno“ zničeno. Doporučoval, aby se dodržovala karanténa a dále aby lidé udržovali v místnostech čistotu, větrali je a dezinfikovali. Z tohoto hlediska jeho myšlenky předběhly dobu – Pasteurova teorie o mikrobiálním původu nemoci a Listerovy zásady dezinfekce ještě nebyly na světě. V maďarském Raabu se homeopaticky léčilo 154 pacientů a jenom šest z nich zemřelo.. kdežto u konvenčně léčených nemocných byla úmrtnost 59%. Všude po celé Evropě dosahovali při léčení cholery homeopaté lepších výsledků než konvenční lékaři. U homeopaticky léčených pacientů se úmrtnost pohybovala mezi 2,4 – 21,1%, kdežto z alopaticky léčených pacientů umíralo 50% a více.
V roce 1833 byla v Lipsku otevřena homeopatická nemocnice, ale diky rivalitě mezi homeopaty, autokratickému Hahnemannovu vedení a extrémní polarizaci, kterou homeopatie způsobila v rámci lékařské profese, byla roku 1842 tato nemocnice nakonec zavřena.

HAHNEMANNOVA POSLEDNÍ LÉTA

V roce 1834 se jistá dáma z Paříže, Marie Melanie ďHervilly, vydala za Hahneamannem do Kothenu, kde tehdy působil. V té době byl Hahnemann 791etý vdovec. Jednalo se o asi třicetiletou přitažlivou a inteligentní dámu z lepší společnosti, která byla malířkou a básnířkou.
Tato dáma si přečetla Organon a rozhodla se, že bude u Hahnemanna studovat. Za šest měsíců po jejím příjezdu do Kothenu se vzali, čímž byla Hahnemannova rodina značně pohoršena. Přestěhovali se do Paříže a zařídili si dům na módní rue de Milan, kde si Hahnemann zřídil prosperující praxi a ještě dlouho tam léčil své pacienty, bohaté i chudé, a stále se držel svého hesla „ten, koho nevyléčím, nemusí platit“. Melanie pomáhala svému manželovi psát poznámky a postupně začala pod jeho vedením sama i léčit.

2. července 1843 Hahnemann ve věku 88 let umírá.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

• O HOMEOPATII

• MOŽNOSTI HOMEOPATIE

• HISTORIE

• VÝROKY SLAVNÝCH

Homeopatie je velmi efektivní u mnoha onemocněních a poruch organismu, chronických i akutních:

• chronické zdravotní problémy – ekzémy a jiné kožní problémy, astma, migrény, neurologické poruchy včetně mnoha druhů epilepsie, RS
• poruchy imunity- alergie, chronický únavový syndrom, některé poruchy autoimunitního charakteru
• následky očkování
• psychosomatické poruchy
• bolestivé poruchy pohybového aparátu
• problémy u dětí – poruchy chování (např. dětská hyperaktivita, autismus), koktavost,pomočování
• emoční a psychické problémy – stavy úzkosti, psychotické stavy, neurózy, panické poruchy, deprese
• poruchy spánku
• gynekologické potíže – funkční poruchy, opak. infekce, premenstruační syndrom, poruchy menstruačního cyklu, bolestivá menstruace, opakované potraty, potíže spojené s klimakteriem
• prekancerózy

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

• O HOMEOPATII

• HISTORIE

• SAMUEL HAHNEMANN – zakladatel homeopatie

• VÝROKY SLAVNÝCH

Charles Dickens, W.B. Yeats, William Thackeray, Benjamin Disraeli, Papež Pius X, Louisa May Alcott, Susan B. Anthony, William Lloyd Garrison, Daniel Webster, Harriet Beecher Stowe, Henry Wadsworth Longfellow, William Seward, malíř Jackson Pollock, W.C. Fields a také američtí prezidenti James Garfield a William McKinley.

Dnešní známé osobnosti:

Tony Blair, Catherine Zeta-Jones, Whoopi Goldberg, Pamela Anderson, Jane Fonda, Cher, Rosie O’Donnell, Martin Sheen, the Chili Peppers, Jane Seymour, Lesley Anne Warren, Linda Gray, Susan Blakely, Michael Franks, Cybill Sheppard, Vidal Sassoon, Angelica Houston, Boris Becker, Martina Navratilová, Priscilla and Lisa Marie Presley, Cliff Robertson, Jerry Hall, Diane von Furstenberg, Ashley Judd, Naomi Judd, Olivia Newton-John, Julianna Margulies, JD Salinger, Blythe Danner, a Pat Riley (trenér Miami Heat).

Citováno z Vogue: „Tina Turner vypadá na 36, má bezchybnou pleť. Neomezuje se. U večeře popíjí víno, nedrží dietu, nebere vitamíny. Když se cítí obzvlášť vystresovaná, jde na konzultaci ke svému homeopatovi.“

John D. Rockefeller

Ačkoli John Rockefeller, jeden z nejbohatších lidí své doby, investoval mnoho milionů dolarů do výzkumu alopatických léků (a to z prostého důvodu vysoké návratnosti svých investic), je znám tím, že se léčil zásadně homeopatií. Je také známo, že jeho osobní homeopat mu byl většinou nablízku a dokonce s ním i cestoval. Dožil se 98 let a svůj osobní vztah k homeopatii potvrdil i výrokem:
„Homeopatie je progresivním a agresivním vývojovým krokem v medicíně.“

Mark Twain

„Začátek homeopatie pěkně zamíchal lékaři staré školy a donutil je, aby se z medicíny naučili taky něco rozumného. Můžeme být skutečně vděčni, že homeopatie přežila snahy alopatů o její zničení.“

Johann Wolfgang von Goethe

„Podobným věcem podobné, ať člověka sužuje cokoli, nasnadě je jistá pomoc“ (toto je přímý odkaz na homeopatický zákon „podobné léčí podobné“).

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

• O HOMEOPATII

• MOŽNOSTI HOMEOPATIE

• HISTORIE

• SAMUEL HAHNEMANN – zakladatel homeopatie